Test ojeté Toyoty Aygo: "Mrňous" z Kolína překvapil velmi slušnou výbavou

Jen 16 tisíc kilometrů měla najeto Toyota Aygo ve verzi s pěti dveřmi, kterou jsme si vypůjčili k testu v Auto ESA. Kus, který ještě září novotou, přijde na 193 tisíc korun. Je to samozřejmě jedna z nejvyšších cenovek, kterou prodejci ojetých vozů na tento model požadují. Exempláře první generace s rokem výroby do roku 2009 a s nájezdem většinou okolo 200 tisíc kilometrů přitom stojí okolo 50 tisíc korun. Druhou generaci Ayga je pak možné pořídit s cenou od 130 tisíc korun výše. Jde ale většinou o auta, která mají najeto okolo 100 tisíc kilometrů. Pokud je to méně, tak cenovka roste.

První generace Toyoty Aygo se v automobilce TPCA nedaleko středočeského Kolína vyráběla v letech 2005 – 2014 zároveň s Citroenem C1 a Peugeotem 107. Od roku 2014 probíhá produkce druhé generace, která u Peugeotu dostala označení 108. Letos v březnu přitom na ženevském autosalónu Toyota představila drobný facelift svého Ayga – po něm přední světlomety získaly ostřejší rysy, a písmeno „X“ v masce vozu již netvoří černý plast – jedná se pouze o vylisovaný tvar ve stejné barvě jako zbytek vozu.

Kompaktní miniauta jako je Aygo nikdy k „main streamu“ nepatřila a například v Česku mají podíl na trhu, který se dá počítat v pouhých jednotkách procent. Minivozy se více ujaly snad jen pro rozvážku pizzy. A teď se na oblibě „trpaslíků“ podepisuje i rostoucí popularita SUV. Je tedy velmi pravděpodobné, že nástupce Ayga už bude malé SUV.

Marketing Toyoty Aygo druhé generace představoval jako vůz koncipovaný pro evropské individualisty. A to se nepochybně povedlo. Kromě toho je patrné cílení na mladé. Obří mísmeno „X“ v masce vozu dodává jakýsi dravý výraz, zajímavostí pak je skutečnost, že část plastových dílů v interiéru je možné, když uživatele omrzí, vyměnit za jinou barevnou kombinaci. Je to něco na způsob mobilu, u kterého když majitele přestane bavit barevná kombinace krytu, tak si pořídí jinou. I když se to na první pohled může zdát jako zbytečná marnivost i řada dalších výrobců se myšlenky individualizace interiéru chytla. Jenže dnes již jsou k dispozici jednodušší řešení, než výměna plastových dílů – jedná se například o LED lišty v interiéru, na kterých je možné nastavit různobarevné kombinace.



K zajímavostem miniauta z Kolína mimo jiné patří, že se jedná o automobil, který na silnici kvůli poměrně malým rozměrům snadno přehlížíme a podceňujeme. Jenže Aygo jednoduše klame tělem a z pozice řidiče naopak působí velice prostorně, rozhodně větší, než zvenku. Působivý je i palubní systém, jehož ikony ale mají lehce infantilní design. A jak by ne – konstruktéři se dokonce chlubí, že se celkově při vývoji nechali inspirovat postavou robota Astro Boy z populárních japonských manga komiksů.

Pestrobarevné ikony ale rázem z displeje zmizí v případě zařazení zpátečky – „couvací kamera“ je u tak malého vozu opravdovým překvapením. Díky tomuto vybavení a malým rozměrům vozu ale s Aygem zaparkuje doslova na pětníku i naprostý začátečník.

A těch překvapení bylo při cestování „minitoyotou“ mnohem víc – další souviselo s páčkou vpravo pod volantem. Ta sice na první pohled působí jako tempomat. Jenže na pohled druhý jde o nastavitelný omezovač rychlosti. A zatímco to první by u městského miniauta opravdu postrádalo smysl, každý kdo ve městě někdy neblaze pocítil všudypřítomnost radarů a úsekových měření, musí přítomnost nastavitelného „hlídače rychlosti“ přivítat.

Dalším překvapením Ayga je nepochybně multifunkční volant. I když zrovna milionem funkcí neoplývá, i možnost ovládat audiosystém a přijímat hovory tlačítky, která jsou neustále při ruce – to ve městě, kde neustále musíme sledovat provoz i chodce okolo sebe, přijde vhod.



U „našeho“ vozu, který má najeto jen 16 tisíc kilometrů se nedalo předpokládat, že by se už začalo projevovat opotřebení. A tak vlastnosti, kterými se Aygo projevovalo za jízdy, se dají označit i za vlastnosti nového vozu – vše je přitom ideální, dokud se jede na hladkém povrchu. Ale na nerovnostech či vyjetých kolejích se projeví poměrně malá 15“ kola v kombinaci s krátkým rozvorem (2 340 mm a malou šířkou 1 615 mm). Vůz pak jednoduše více drnacá a méně „drží stopu“, než jak jsme zvyklí u větších automobilů. Ve  vyjetých kolejích je zase nutné častěji korigovat směr jízdy.

Jezdí „za hubičku“

K výhodám malého vozu ale nesporně patří snadné parkování ve městě či obecně nízká spotřeba – ta je mimo město dokonce 3,6 litru benzinu, zatímco ve městě je udáváno celých pět litrů. Pohotovostní hmotnost je jen 915 kg. Společně s výkonem motoru 51 kW to Aygu stačí ke zrychlení z 0 na 100 km/h za 14,2 s. Protože Toyota patří ke značkám, které si více zakládají na pověsti těch spolehlivějších, i k „našemu“ Aygu bylo možné dokoupit za mírný poplatek prodloužení záruky na pět let. V takovém případě by „naše“ Aygo mělo před sebou ještě dvouletou garanci. Ať už ji náš kus nakonec má či nemá, důležité je, že se jedná o produkt, kterému jeho výrobce věří, jinak by totiž pětiletou garanci ani za příplatek neposkytoval. Tohle auto ale rozhodně není pro někoho, kdo by pravidelně potřeboval převážet nějaký objemnější náklad. Zavazadlový miniprostor s velikost 168 litrů opravdu není žádný ideál, při cestování v jednom či ve dvou je ale možné sklopit zadní sedačky a rázem je k dispozici 760 litrů. 

Další důležité poznatky o testovaném exempláři najdete v popiscích pod fotografiemi v naší galerii: