Chci rozumět autům - SUV jako ideální řešení? Jak pro koho

Velká auta. Pocit bezpečí, komfortní posed, pocit síly a moci? Nezní to nezajímavě, ale je tu i pár důvodů, proč raději sáhnout po běžném hatchbacku nebo kombíku. Nicméně i já se dostala do rukou zarytým propagátorům SUV, alespoň těch malých. Jak jsem se v tom zorientovala a jak to vidím teď? Vlastně ten enormní růst zájmu není těžké pochopit a na první dobrou není SUV nebo jejich menším sourozencům z rodiny MPV co vytknout.

Člověk se v té mase hmoty cítí bezpečně a myslím si, že v dnešní době nemalou roli hraje i jakýsi domnělý pocit moci (nad čím vlastně?). Starší lidé pohodlně nastoupí a mají vzpřímený posed. To je ohromné plus bez debat.

Konkrétně moji rodiče mě přesvědčovali, že malé SUV nebo alespoň MPV pro mě bude skvělá volba. Prý mám myslet do budoucna: už taky nejsi nejmladší, holčičko! Je vám jasný, že tohle jsem zrovna slyšet nechtěla… Vybírat pár let po třicítce auto s ohledem na případnou osteoporózu nebo artritidu není moc cool. Ale jako vzorná dcera jsem spolkla své ego a pár kousků v dané cenové kategorii vyzkoušela.

Když jsem poprvé nastoupila do Hyundai ix20, vlastně jsem své rodiče pochopila. V případě omezené pohyblivosti tohle člověk ocení. Zejména, nasedá a vysedá-li z auta několikrát denně. I pro ty děti do autosedaček vzadu se nějak komfortněji dostává. Interiér a především použité materiály mě právě nenadchly, ale byla jsem smířena s tím, že jsou věci, které s ohledem na rozpočet nejsou úplně priorita. Za volantem pro mě neznámý vysoký posed a problém s výhledem přes široké A sloupky by člověk pravděpodobně časem odpružil.

Jízda po dálnici, kam jsme s autorizovaným prodejcem přímo vjeli, byla v pohodě. První problém přišel až ve chvíli, kdy jsem sjela z dálnice na okresku plnou zákrut a pak i do města. Tam mě ten omezený výhled opravdu iritoval a řekla bych, že několika účastníkům provozu šlo o holý život… Nepříjemné náklony v zatáčkách, jakýsi pocit, že auto neovládám já, ale ono mě, a neúprosný displej odhalující o něco vyšší spotřebu mé nikoli dynamické jízdy, mi braly úsměv ze rtů.

S drobnými obměnami byly moje zkušenosti podobné i u dalších vyzkoušených kousků. Pravda, že spotřeba zmiňované Hyundai byla ve finále nejnižší, ale ať je zkušenost kohokoli jakákoli, mně se prostě tahle auta neřídí ani trochu dobře. Kromě toho jsou žravější a i pořizovací cena je vyšší než u odpovídajícího hatchbacku.

Asi bych se měla začít zajímat více o prevenci osteoporózy, protože názory měním jen málokdy.