Saab se narodil před 70 lety. Teď čeká na znovuzrození pod čínskou vlajkou

Automobil značky Saab vstoupil i do českých dějin. Když v roce 1977 rozváželi hlavní signatáři Charty 77 obálky s textem výzvy po pražských poštovních schránkách (aby je nestačila StB všechny předem zabavit), dělal jim řidiče herec Pavel Landovský. Se svým bílým saabem. První vůz slavné švédské automobilky představila firma novinářům přesně 10. června 1947, tedy před sedmdesáti lety. Poté, co tři prototypy vyrobené v letech 1946 a 1947 ujely sto tisíc kilometrů. Prezentovaný model měl technické označení 92001 a stal se předchůdce prvního sériového Saabu 92.

Saab, původně letecká továrna (Svenska Aeroplan Aktiebolaget), se pustila po válce i do automobilového světa, aby po 2. světové válce nahradila výpadek výroby a menší poptávku po letadlech.

Od představení žurnalistům k sériové výrobě ale uběhly ještě dlouhé dva roky. Slovo „sériová" však bylo značně nadnesené. Denně vyjely z továrny jen čtyři kusy a navíc se vyrábělo „na sklad", protože prodej byl zahájen až v roce 1949.

Švédové zvolili na svou dobu pokrokovou koncepci auta s motorem vepředu a s pohonem přední nápravy. Typ 92 se vyráběl až do roku 1954 a vzniklo něco málo přes dvacet tisíc kusů.

Po „dvaadevadesátce" následoval v roce 1955 typ 93, který už vnějšími tvary připomínal pozdější mimořádně populární a komerčně úspěšný typ 96, který se dovážel i do tehdejšího Československa; oblíbený býval v zelené barvě.

Vozy Saab, podobně jako další švédský výrobce Volvo, se už v 70. letech staly synonymem a průkopníkem automobilového bezpečí. Jako jeden z prvních měl standardně ABS a také boční airbag řidič. První v řadě byl typ 99, který představila automobilka v roce 1968 a jehož karoserie v základních tvarech přetrvala dodnes.

Pro devadesátdevítku byl typický mohutný přední a zadní nárazník, který mohl absorbovat mírný náraz bez následků. Novinkou bylo také přesunutí spínací skříňky zpod volantu do středového panelu kvůli tomu, aby si řidič neporanil koleno při havárii.

Na konci 60. let 20. století se automobilka Saab sloučila se Scanií a v roce 1989 se z koncernu vyčlenila samostatně výroba aut. Úspěch nepřehlédnutelných švédských vozů se čtyřmi písmeny však zpomaloval. V roce 1990 se Saab stal součástí americké automobilky General Motors a kromě jiného začal využívat součásti a podvozky německých opelů.

Jediným výrazným momentem byl model 900 v provedení kabriolet. Ten si získal velkou oblibu ve Spojených státech, kde rostla poptávka po sportovních autech s nádechem bezpečnosti.

21. století však znamenalo pro automobily značky Saab v podstatě konečnou. General Motors vyhlásil ve firmě bankrot, nepodařilo se získat ani podporu švédské vlády. Nadějí byl připravovaný prodej švédskému výrobci sportovních aut Koenigsegg, ale z toho nakonec sešlo. Potom měla být zachránce čínská forma Beijing, ale ani ta výrobu a vývoj dalších typů nerozjela. Pak se stala majitelem Saabu nizozemská továrna Spyker, ale ani u ní se kdysi prestižní vozy nedočkali světlých zítřků a v roce 2011 se stala majitelem čínská firma NEVS (National Electric Vehicle Sveden) , která se rozhodla vyrábět typ Saab 9-3 Aero. Ale už jenom pod značkou NEVS a navíc jen jako elektromobily, které mají hledat „ekologické" zákazníky v Číně.

V těchto dnech představila NEVS konečnou podobu elektrického „Saabu" NEVS 9-3. Výrobce nespecifikoval parametry motoru a baterií, ale dojezd vozu postaveného na bázi Saabu z roku 2002, by měl dosahovat 300 kilometrů.

Zatím však nebylo oznámeno datum, kdy by měla začít sériová produkce. Čínská společnost Panda Energy si zatím objednala 150 tisíc aut a pokud jí budou včas dodané, uvažuje o dalších 100 tisících exemplářích.

Elektrické „saaby" se budou vyrábět v čínském městě Tijan-jin na výrobních linkách dovezených ze Švédska. Oficiální prezentace NEVSu 9-3 a typu SUV 9-3 X se odehraje letos v červenci na veletrhu CES v Šanghaji.

V novodobé historii automobilové výroby není švédská firma první, která zmizela z automobilového světa. Nedávno byla ukončena výroba většiny typů ve slavné italské továrně Lancia, která byla založena před 111 lety Vincenzem Lanciou a Claudiem Fogolinim. Lancia sice stále vyrábí, ale jen malý model Ypsilon a v roce 2014 se stáhla ze všech evropských a světových trhů. V 70. letech 20. století přitom představovala Lancia například vrchol ve světové rallye, kdy závodům vévodilo nádherné coupé Stratos.

Se zánikem komunismu ve východní Evropě zmizely z výroby i z trhů značky jako východoněmecký Trabant a Wartburg, které se nepodařilo reinkarnovat ani montáží moderních benzinových motorů. Rumunsko přišlo v roce 1996 o Oltcit, licenční kopii Citroënu, který se vyráběl v letech 1981 až 1996.

V kategorii užitkových automobilů přišel po roce 1989 východní blok o dodávky značky Barkas (NDR) a Žuk (Polsko). Rozpad Jugoslávie znamenal postupný úpadek oblíbené značky Zastava, která produkovala licenční nebo upravené automobily italské firmy Fiat. V roce 2011 začaly z linek Zastavy vyjíždět už jen vozy se znakem Fiatu.

Z francouzské automobilové mapy se vytratila v roce 1981 také značka Simca, která byla součástí koncernu Chrysler. Nepořežila ani v reinkarnované podobě kdysi populární značky Talbot.

Pamětníci si vzpomenou i na jinou slavnou automobilku, francouzskou Matru. Ta produkovala nejen komponenty pro letecký a kosmický průmysl, ale pod jejím jménem vyhrál v roce mistrovství světa formule jedna Skot Jackie Stewart. Na přelomu 60. a 70. let ovládla Matra také vytrvalostní závody a několikrát zvítězila ve slavném závodě 24 hodin Le Mans.