Řazení už není tam kde bývalo! Kam se přesouvá v nových autech?

Jak se auta vyvíjí, dochází ke změnám na všech frontách – ergonomii ovládacích prvků nevyjímaje. V současné době, kdy automobilky představují více a více elektrických modelů, a zároveň ze spalovacích vozů plošně mizí manuální převodovky, přichází na přetřes řazení – potažmo volič převodovky. Stále častěji se budeme setkávat s řazením pod volantem, ale i na jiných místech.

• Není manuál, není problém
• Kam s řazením? Logicky se jeví pod volantem
• Kam ještě s voličem? Fantazii se meze nekladou

Pokud má auto manuální převodovku, je pozice řadicí páky jasně daná – všechna moderní osobní auta mají řazení na středovém tunelu. Novější dodávky potom většinou na palubní desce, nicméně vzdálenost a poloha páky vůči volantu zůstává přibližně stejná.

Abychom našli ruční řazení mimo obvyklou pozici, musíme zabrouzdat dále do historie, kdy se řadicí páka občas objevovala pod volantem – takto ji měla například Škoda 440 Spartak nebo Trabant.

Co se automatů týče, ještě donedávna platilo, že drtivá většina aut s automatickou převodovkou, prodávaná na evropských trzích, měla volič převodovky ve stejném místě, kde bychom našli i řadicí páku manuální převodovky. (Mimochodem u automatu nepoužíváme termín řadicí páka.) V

oliče usazené ve středovém tunelu se staly standardem právě proto, že velká spousta aut byla k mání jak s převodovkou manuální, tak i automatickou, a pro automobilky nedávalo smysl předělávat celou logiku a ergonomii interiéru. Prostě jakmile se při vývoji rozvrhlo uspořádání ovládacích prvků, bylo by neekonomické dělat ještě druhou verzi pro druhý typ převodovky – znamenalo by to mnohem více specifických dílů na výrobu.

Pokud ovšem budeme mít auto, které bude v každé vyráběné verzi vybavené pouze automatickou převodovkou (nebo to bude elektromobil bez převodovky, jen s přepínatelným režimem pohonu), můžeme najednou s voličem dělat cokoliv. Lze jej do interiéru zakomponovat v jakékoliv formě a uvolnit tak důležité místo na středovém tunelu. Namísto řazení se sem vejdou třeba držáky na pití nebo dnes velmi důležité indukční nabíjecí platformy pro mobilní telefony.

Na různé voliče řazení – pod volantem i jinde, se podívejte i do naší komentované fotogalerie.Základním předpokladem pro to, že nemusíme mít velkou páku voliče převodovky, je také možnost ovládat převodovku ryze elektronicky. I když jsou moderní automaty řízeny elektronicky již dlouhou dobu, ještě donedávna se u spousty z nich pákou voliče fyzicky řadil stupeň P, tedy parkovací západka. Dnes už ale převodovce stačí dát elektronický pokyn a o vše se postará sama.

Designérům interiérů se tak otevírají nové možnosti. Velkou páku, překážející na středovém tunelu, může nahradit volič daleko menší, a klidně někde úplně jinde. Spousta automobilek se zprvu vydala obezřetně-konzervativní cestou, a místo aby se volič úplně přesunul, zůstal na původním místě a pouze se zmenšil. Stále častěji ovšem vidíme, že se volič přesouvá pod volant – typicky jako náhrada pravé páčky, kterou se běžně ovládají stěrače.

Dlouhou dobu už takové řazení najdeme třeba ve vozech Mercedes – prémiová německá značka už dlouho nabízí mnoho modelů pouze s automatickou převodovkou a tímto voličem.

Případně můžeme zajít až ultra-luxusní třídy, kde historicky najdeme podobný přístup u Rolls-Royce. Na druhou stranu není to dlouho, co řazení pod volantem ve větší míře zaregistrovala i česká veřejnost – to když jej Škoda představila v nové generaci modelů Superb a Kodiaq.

Ovládání jednotlivých voličů pod volantem se může drobně různit, tak jako se různilo ovládání automatických převodovek už historicky. Zatímco u Mercedesu se páčkou pod volantem prostě jen hýbe nahoru a dolů, a ze strany nalezneme tlačítko pro parkovací režim, Rolls-Royce vyžaduje „odblokování“ páčky jejím přitažením k sobě. U Škody se potom volič nehýbe celý, ale pouze se otáčí jeho koncem – po směru hodinových ručiček pro jízdu vpřed, proti směru pro zpátečku. Podobnou logiku mělo třeba BMW i3.

Je nutno podotknout, že volič automatické převodovky pod volantem není ve světě vůbec žádnou novinkou. Až do devadesátých let byla řazením pod volantem vybavena velká spousta amerických osobních aut. Tady pochopitelně ještě v mechanické verzi se složitým přepákováním či lanovodem, takže se zdaleka nejednalo o drobnou páčku, ale pořádnou páku, kterou musel řidič pro zařazení pohnout ve velkém rozsahu.

Tento způsob řazení byl typický pro vozy, které vpředu neměly samostatná sedadla, ale nepřerušovanou lavici. Řazení „na podlaze“, spojené s oddělenými sedadly, bylo výsadou spíše sportovních vozů – a patrně tak bude i nadále.

Z pod volantů amerických osobáků řazení zmizelo až v devadesátých letech, kdy se součástí interiérů hojně staly středové tunely a voliče převodovek se přesunuly na ně. Nyní se tedy proud otočil – řazení se vrací pod volanty, aby se mezi sedadly uvolnilo místo, a často zejména u elektrických aut vidíme i to, jak z interiérů zcela mizí středový tunel.

Na druhou stranu jsou i automobilky – zejména americké – které si řekly, že řazení pod volantem i na středovém tunelu už bylo dost, a že je potřeba vymyslet něco úplně nového. Drobný poprask způsobil například výrobce pick-upů RAM, který na palubní desku nainstaloval jen otočné kolečko. U Lincolnu se zase vydali naprosto jednoduchou cestu tlačítek. Když chcete jet vpřed, prostě jen zmáčknete velké „D“ na palubce.

Dost možná nejodvážnější je v tomto ohledu Tesla. Automobilka známá pro své inovátorské a minimalistické přístupy všechny fyzické voliče prostě odstranila, a o tom, jestli se pojede vpřed nebo vzad, rozhoduje primárně auto samo. V závislosti na tom, kde je kolem auta překážka, si nové Tesly při sešlápnutí brzdy samy rozmyslí, kam pojedou.

Pouze pokud chcete jet opačným směrem, posunete „volič“ na dotykovém displeji. A pouze v případě, že by dotykový displej náhodou nereagoval, jsou tu ještě nouzová dotyková tlačítka řazení na stropě. Těžko říci, zda se některé automobilky tohoto přístupu chytnou. Zatím není známo, že bychom měli o fyzické řazení přijít.