V Severní Koreji, v nejizolovanější zemi na celém světě, příliš aut nepotkáte. Pětiproudé silnice hlavního města Pchjongjangu dodnes čekají na masivní provoz, který měl přijít s průmyslovou revolucí po válce v Koreji. Ale průmyslová revoluce se nekonala a jedinou připomínkou ztraceného potenciálu je nezaplacené Volvo 144.
Těch se do země v minulosti, konkrétně v 70. letech, dostalo tisíc. A váže se k tomu hodně zajímavý příběh. Po korejské válce, která nechala zemi rozdělenou na Severní a Jižní Koreu, nebyla komunistická severní část zase tak izolovaná, jako dnes. Vlastně měla docela slušný industriální potenciál a potřebovala zahraničního (a ideálně západního) partnera, jenž by byl ochoten do země investovat a obchodovat s ní.
Obchod zůstal bez odezvy
Jednou z mála západních zemí, která na Severní Koreu vsadila, bylo severské Švédsko. Právě proto počátkem sedmdesátých let vzniklo několik zahraničních smluv a dohod a do KLDR se ze Švédska poslala výrobní a těžební technika, ale i 1000 vozů Volvo 144. Celková cena produktů ze skandinávské země tehdy činila 70 milionů amerických dolarů (což je jen pro ilustraci podle současného kurzu asi 1,5 miliardy českých korun).
V zemi dokonce roku 1975 vznikla i švédská ambasáda, která se zde udržela coby jediné diplomatické zastoupení západní země až do roku 2001. Jenže jak se těsně po zřízení ambasády ukázalo, žádný raketový vzestup průmyslu v zemi se nechystá.
Ve výsledku došlo k tomu, že okolo skladů v Severní Koreji zrezla a zchátrala zbrusu nová švédská technika, která se nikdy nedočkala využití a která samozřejmě nebyla nikdy zaplacena. Korejský dluh Švédsku postupně narostl na 322 milionů dolarů a říká se, že Švédsko dodnes posílá dvakrát ročně do Pchjongjangu upozornění na konec splatnosti. Neúspěšně.
Některá auta slouží dodnes
Vlastně jediný artikl, který byl pořádně zužitkován, byly ony zmiňované vozy Volvo. Přestože je Severní Korea nikdy nezaplatila, některá z tisícovky aut po Koreji stále jezdí. V roce 2013 dokonce někteří západní turisté (a do Koreji se jich nikdy nedostalo moc) popisovali, že Volva v Pchjongjangu viděli sloužit coby vozy taxislužby. Dokonce existuje i video z roku 2011, ukazující jedno Volvo v provozu.
Stejně jako po Kubánské revoluci v padesátých letech, stala se i Severní Korea po válce zemí, do které se dostalo jen naprosté minimum nových aut. Ta stávající auta jsou tu potom nadále udržována při životě všemi dostupnými prostředky, takže stejně jako mají Kubánci svoje staré „Ameriky“, pár Korejců dodnes provozuje stařičké Volvo 144.
Těžko říci, kolik Volv ze sedmdesátých let se v Koreji dodnes pohybuje. Pravděpodobně se bude jednat už jen o pár kusů, ale příběh těchto vozidel, která si Severní Korea přivlastnila neprávem, je stejně svým způsobem fascinující.
Inspirace: www.npr.org