BMW R75: Legendární motocykl zvládl bahno i písek. Projel všemi bojišti války

Cestou necestou. Tak jezdil ikonický německý válečný těžký motocykl BMW R75 z období II. světové války, který sloužil na všech frontách. Měl jednu vychytávku, která mu zaručila, že dokázal projet nejen bahnem na východní frontě, ale i písečné duny africké pouště. Dnes je vyhledávaným a ceněným veteránem.

• Na naléhání armády se BMW a Zündapp dohodly
  
• S přezdívkou Sahara
  
• Výrobní cena motocyklu byla vysoká
  
• Kvality si všimli i Američané, Harlej se ale nepovedl
  
• Žádaný sběratelský kousek

Historie motocyklu, který patřil k nejvyužívanějším v německé armádě za II. světové války se začala psát v roce 1938. Jeho vývoj byl odstartován na základě požadavku vrchního velitelství, tedy Oberkommanda des Heeres, které žádalo výrobu odolného motocyklu, určeného pouze pro potřeby armády.

Motocykl navržený firmou BMW splňoval kritéria armády, o čem přesvědčil v průběhu vojenských zkoušek. Na webu Jihočeského motocyklového muzea z Českých Budějovic se lze dočíst, že než byla zahájena sériová výroba

prodělaly prototypy náročné zkoušky. „Testovalo se jak v hlubokém blátě a písku, tak i v extrémních stoupáních, kdy se ukázaly jízdní vlastnosti definitivního provedení jako do té doby nevídané…“ uvádí web. V roce 1941 pak byla zahájena jeho sériová výroba.

Ve stejné době společnost Zündapp také navrhla svůj motocykl, a to Zündapp KS750, který se nakonec ukázal jako ještě lepší než BMW R75.

V roce 1942 se na naléhání armády společnosti BMW a Zündapp dohodly na použití standardních dílů pro oba dva typy motocyklů, což nakonec vedlo k tomu, že přibližně sedmdesát procent dílů použitých na obou konstrukcích bylo stejných.



Navržený hybrid Zündapp-BMW dostal označení BW 43. Obě společnosti se také dohodly na ukončení výroby svých BMW R75 a Zündapp KS750, jakmile počet jimi vyrobených kusů dosáhne počtu 20 200 kusů. Od té doby se pak měly vyrábět pouze motocykly se společným designem Zündapp-BMW.

Jenže plánovaného cíle 20 200 modelů R75 nebylo nikdy dosaženo, a proto BMW R75 zůstal ve výrobě až do roku 1944, kdy spojenecké nálety poškodily továrnu v Eisenachu natolik, že už nedokázala obnovit výrobu.

Stroj BMW R75 byl poháněn benzinovým motorem BMW OHV o výkonu 26 koní a obsahu 750 kubických centimetrů. Ten byl nahradil původní předprodukční motor R71 s bočním ventilem.

Tento motor se později, jak uvádí web BMW-club stal základem pro pozdější poválečné dvouválcové motory BMW, například R51/3, R67 a R68.

Motocykl je možné najít také pod přezdívkou Sahara, která vznikla na základě původního záměru, že měl být motocykl určen především pro Afrika Korps na pouštních bojištích v Africe a ve Středomoří.



Jednotky Wehrmachtu i Waffen – SS jej ale využívaly prakticky na všech frontách a tak se stal nedílnou součástí výzbroje celé německé armády. Bývá také označován jako Gespann BMW R75.

BMW R75 mohl být buď dvoumístným nebo třímístným, když měl namontovaný postranní vozík – sajdkáru. Portál WWII History udává, že se jednalo o typ BMW 286/1.

Určitou vychytávkou byla skutečnost, že třetí kolo umístěné na sajdkáře bylo rovněž poháněno nápravou připevněnou na zadní kolo motocyklu. Motocykl měřil na délku 2,4 metru a vážil 420 kilogramů. Měl čtyřrychlostní převodovku vpřed, s jednou rychlostí vzad s nastavitelnými poměry pro cestování po silnici i v terénu, díky čemuž byl R75 extrémně ovladatelný a schopný projet většinu terénů. Díky světlé výšce 150 milimetrů se stroj mohl brodit mělkými vodními toky. Dobře snášel jak vysoké, tak velmi nízké teploty.

Zatímco většina modelů R75 byla neozbrojená, některé stroje, hlavně ty sloužící v průzkumných nebo bojových jednotkách musely být vyzbrojeny kulometem MG 34 nebo MG 42 ráže 7,92 milimetru, který byl umístěný na postranním vozíku. Kromě toho se ještě na postranním vozíku nacházelo náhradní kolo pro rychlou výměnu na bojišti, a také kanystry s palivem.

Na portálu Motorkáři.cz se píše, že o odpružení se starala přední teleskopická vidlice. Zadní část byla napevno a o pohodlí pasažérů se staralo odpružené sedlo.

Výrobní cena jednoho motocyklu se pohybovala kolem 2 650 Říšských marek, což je podobná suma, kterou bylo potřeba na výrobu jednoho automobilu Volkswagen Kübelwagen KdF 82.

Kvalit německého motocyklu si samozřejmě všimla také americká armáda, která neotálela a vznesla požadavek firmě Harley-Davidson, aby navrhla a vyrobila motocykl, který by dokázal německému soupeři konkurovat.

Díky tomu vznikl stroj Harley-Davidson XA, který vlastně kopíruje základní prvky z německého protějšku, což je kardan nebo motor boxer. Stejných kvalit se však dosáhnout nepodařilo a výroba skončila po tisícovce vyrobených kusů. Pro potřeby americké armády tak musel postačit starý a osvědčený Harley-Davidson WLA.

Motocykly BMW R75 poháněly vzduchem chlazené dvouválcové boxery BMW M56 Baumuster 275. Motory se vyznačovaly pro firmu BMW již typickým vyčníváním válců do stran, kvůli lepšímu chlazení. Oproti motocyklům od jiných výrobců, kteří se snažili pohonnou jednotku co nejvíce schovat do rámu, působila R75 originálně a neobvykle.



Konstruktéři osadili motocykly silnými koly s drátěným výpletem a automobilovými pneumatikami, které byly zaměnitelné s malými užitkovými vozidly Kdf.

Kolo sajdkáry bylo odpružené na základě listové pružiny. Brzdový systém se zakládal na ručních lankových a zadních nožních hydraulických bubnových brzdách o průměru 25 centimetrů.

Motory dostaly karburátory Graetzin Sa s vysokou mírou vodotěsnosti. Svíčka měla vodotěsný kryt. Sací potrubí a vzduchový filtr chránilo optimální zdvižení proti proniknutí vody. Výfuková roura byla vyvedena z hrnce výfukového potrubí válců na pravou stranu motocyklu a ohnuta nad pohonným systémem sajdkáry.

Motocykly R75 naopak neobstály při tažení lehkých děl, kdy se zvedalo přední kolo od země a stroj se stával neovladatelným. Měly však možnost připojení přívěsného vozíku, který se dal zapřáhnout za motocykl.

Gespann BMW R75 si našly uplatnění nejen u průzkumných jednotek, ale také u motorizované pěchoty a vojenské policie. Tyto těžké motocykly hrály úlohu předvoje kolon, nebo kolony uzavíraly.

Představovaly však také cenné pomocníky kurýrů a spěšných poslů. K poštovním účelům sloužily uzamykatelné schránky přepravované na bocích motocyklů a sajdkár.



Jak již bylo zmíněno R75 byly robustními a spolehlivými motocykly. Jejich výroba krátce pokračovala i po skončení války, a to do roku 1946. Za více než 5 let výroby dodala firma BMW přes 16 500 kusů motorek R75, převážně v šedé a pískové kamufláži.

Německé stroje se zalíbily i dalším státům, zvláště v tehdejším Sovětskému svazu. Tam se vyráběly na základě starší R71 oblíbenou IMZ M72. V roce 1954 bylo v Eisenachu, tehdy v Sověty kontrolovaném východním Německu, navíc vyrobeno malé množství upravených modelů R75 pro testování pod označením AWO 700. Tento typ motocyklu ale nebyl nikdy uveden do sériové výroby. V Číně se zase rozeběhla výroba R71 pod označením Chang Jiang 750.

Díky tomu, že dokázal sloužit na všech frontách, tak se motocykl BMW R75 stal se doslova legendou. Historikové podotýkají, že tak, jako se to Německu povedlo během války několikrát, tak i tady posunulo hranice a ovlivnilo další vývoj motocyklů i po skončení války.V dnešní době jsou motocykly BMW R75 hojně vidět na různých srazech vojenské historické techniky. Jednalo o velice kvalitní a nadčasový motocykl, který ale vděčí za svojí slávu také zmiňovanému Zündappu KS 750.

Mnoho strojů je stále v rukou milovníků historických motocyklů. Jsou stále, stejně jako Zündapp KS 750, velmi žádaným sběratelským artiklem a tomu odpovídá i jejich cena. Například v roce 2019 byl k mání jeden kus, prodávaný prostřednictví skupiny na facebooku za 40 tisíc euro. Dobře zrestaurovaný motocykl BMW R75 je možné stále bez problémů používat ke každodenním účelům na silnici nebo v terénu.