Zkuste adrenalin bez motoru. Závodit na minikárách se dá od 4 do 99 let

Minikáry bez motoru zůstávají fascinujícím a přístupným adrenalinovým zážitkem, který je vhodný pro všechny věkové kategorie. Díky zapáleným nadšencům, jako je Honza Kejval z Mladé Boleslavi, tento koníček a sport v jednom přežívá i v moderní době a stále přitahuje nové závodníky.

• Slalom minikár – adrenalin mezi plechovkami
• VIDEO: Minikárové závody na Mladoboleslavsku
• Jak se staví minikára
• Mladých jezdců je málo
• Minikáry umějí spojit celé rodiny

Závody na minikárách jsou fascinující kombinací technických dovedností, odvahy a týmové práce mezi rodiči a dětmi. Je to kombinace hobby a sportu. Honza Kejval z Mladé Boleslavi se minikárám bez přerušení věnuje již 39 sezon. V České republice ho v tomto počtu překonal jen jeden jezdec.

Na svém kontě má nadšený závodník i konstruktér Kejval celkem 780 závodů. Disciplína, kterou zaštiťuje Autoklub ČR, má u nás bohatou historii.

K minikárám se Honza Kejval dostal zcela náhodou během socialistického prvomájového průvodu.

„Tehdy jsme se chodili dívat na prvomájové průvody. A tam jsem poprvé uviděl minikáry. Hrozně se mi to líbilo, tak jsem si do jedné minikáry sedl. Tatínek tam potkal kamaráda, který s nimi také jezdil a domluvili jsme se, že si to vyzkouším. Od doby, kdy jsem si do ní sedl, mi minikáry učarovaly,“ vzpomíná Honza Kejval na své začátky.



Závody minikár se pořádají na slalomové trati, která je  podobná té lyžařské.

„Trať postaví sportovní komisař. Jezdí se mezi plechovkami od barvy. Plechovky mají červenou a zelenou barvu. Červenou musíte objet zleva, zelenou zase zprava,“ popsal Honza Kejval proces tvorby tratě. Následná jízda vyžaduje preciznost a rychlé reflexy.

Některé tratě jsou velmi technicky náročné, zatímco jiné dovolují dosáhnout vyšších rychlostí.

„Běžná rychlost je okolo 30 či 40 kilometrů v hodině. Ale existují i tratě, kde můžete jet i šedesátikilometrovou rychlostí.  Pokud sedíte jen pár centimetrů nad zemí, je to docela kalup,“ usmívá se Honza z Mladé Boleslavi.

Minikáry jsou podle něj skvělou průpravou pro budoucí řidiče.  „Princip je stejný, jen v autě je navíc motor a plyn,“ popsal. Z minikár se tak vlastně mohou rekrutovat i motorističtí závodníci.

Minikára je čtyřkolové vozítko, které je tvořené kovovým rámem, s dvěma nápravami, volantem a sedačkou. Za čtyři dekády prošly určitými vylepšeními, které přinesly nové výzvy pro závodníky i mechaniky.

„Naši tatínkové byli většinou zaměstnanci ve Škodovce a někteří z nich byli konstruktéři. Vymysleli, že z automobilů přenesou dvoukruhové kotoučové brzdy na minikáry. Dali tam také nastavitelnou zadní nápravu, takže technika  minikár byla trochu vylepšena,“ vysvětluje nadšenec.

Dnes je sport dostupný dětem již od útlého věku.

„V současné době existuje pět kategorií, přičemž děti mohou začít jezdit už ve 4 letech. Maximální výše věku je 99 let. Kategorie jsou ohraničeny věkem jezdce a jeho celkovou váhou s minikárou," vysvětluje aktivní jezdec.

Dříve přitom žádné váhové limity nebyly. „Ale dnes už existují, aby byla závodní pravidla spravedlivější a aby jízda pro nejmenší byla bezpečnější,“ uvedl Honza Kejval.

Rozměry minikáry jsou stejné pro všechny věkové kategorie. „Mezi juniorskou a seniorskou minikárou není prakticky žádný rozdíl, jen záleží na tom, jak daleko máte sedačku a jak je posunutý brzdový pedál,“ vysvětluje.

Minikáry bývaly organizovány pod Svazarmem (někdejší Svaz pro spolupráci s armádou - pozn. red.) a závody měly dobře vybudovanou strukturu. Zatímco v minulosti byla základna závodníků daleko větší, dnes se minikárám věnuje podstatně méně lidí. Dříve základna čítala asi 3500 jezdců, dnes je to jen kolem 160.

Cena nové minikáry se pohybuje mezi 15 a 30 tisíci korunami, což může být překážkou pro rodiče, kteří nemají možnost si minikáru sami vyrobit.

„Tento problém vyřešili v mladoboleslavském klubu, kde ji nově příchozím zapůjčí. To aby si dítě na pár závodech vyzkoušelo, zda se mu to líbí, nebo ne. Pokud se rozhodne, že ano, na minikáře může dál závodit a po skončení své kariéry ji zase vrátí,“ dodává.

Minikáry mají také silný společenský aspekt, protože vyžadují spolupráci celé rodiny.

„Když dítě dáte například na florbal, tak ho odvezete do klubu a ono tam hraje už pod dohledem jiných lidí. U minikár ale musíte sám připravit stroj a starat se o něj a i o malého jezdce. Ale když k tomu přičichnete, zjistíte, že je to skvělý způsob, jak společně trávit plnohodnotný čas, který není hlavně o penězích,“ říká s nadšením Honza Kejval.

Vždyť přeci záleží na zážitcích a na společně stráveném čase.