Neuvěřitelná přeměna škodovek na limuzíny. Ani policisté nevěřili vlastním očím

Milovník starých škodovek Jaroslav Valenta přechovává ve své garáži v Suché na Ústecku několik automobilových unikátů. Asi nejvíc ohromují škodovky 105 L a 1000 MBL, které proměnil v luxusní sedmimetrové limuzíny. Auta přitahují pozornost na svatbách a oslavách. Tyto unikátní přestavby přitom prošly náročnými technickými kontrolami a jsou oficiálně schválené pro provoz na silnicích!

• Klade důraz na detaily i bezpečnost
• Policisté při kontrole auta jen zírali
• Škodovky nabízejí uvnitř luxusní salonky
• Vzdálenost cesty většinou nerozhoduje
• Veterány jsou pro něj „důchodový pilíř“

Vyučený elektrikář a po tátovi zručný kutil nejdříve s kamarádem Martinem Jinkem složil před šestnácti lety Škodu 105 L ze dvou kusů, pomocí ocelových plechů a jeklů ji rozšířili, a nakonec po složitém ohýbání přivařili boční plechy. Z vozu s typickou vnitřní vůní, který sjel z linky v roce 1977, je dnes výstavní limuzína.

„Tisícovka přišla na řadu před pěti lety. To jsem již věděl, jak se vyhnout některým chybkám, a stejně jako Škoda 105 L prošla speciální kontrolou v Praze ve firmě Dekra a přestavbovou technickou kontrolou v Ústí nad Labem. Jsou tak oficiálně schválené a homologované pro provoz na našich silnicích, i když z výrobních pásů nikdy nesjely,“ chlubí se nadšenec přezdívaný Vali.

Přitom původní verdikt dopravního inspektorátu zněl jasně: „Nemáte šanci, ale zkusit to můžete.“ U první přestavby tak trvalo martyrium s přihlášením dva roky, u druhého vozu to po těchto zkušenostech zvládl Jaroslav Valenta dřív.

Potrpí si také na detaily, jako jsou dobové sedačky či rádio ze 60. let. Parametry vyztužených aut propočítával certifikovaný inženýr do nejmenších maličkostí tak, aby byla bezpečná.

Původně přitom začínal s tuningem aut. V garáži se z té doby skví foto fialové stodvacítky, která měla nahoru vyklápěcí dveře, světla z Octavie RS a řadu dalších vychytávek. K provozu prodloužených unikátů se váže řada úsměvných historek. Jednou z nich je i dobrovolná policejní kontrola.

„Jel jsem centrem Ústí nad Labem a minul hlídku, která prováděla silniční kontrolu. Když jsem si všiml jejích udivených pohledů, o kus dál jsem se otočil, vrátil se a požádal o dobrovolnou kontrolu. Koukali všelijak, ale nakonec souhlasili, když už jsem tam prý zastavil. Samozřejmě vše bylo v pořádku,“ směje se majitel.

Specifika řízení limuzín jsou zřejmá. Je to jako jet autobusem s malým „rejdem“, přitom stačí řidičské oprávnění typu B. „Není silnice, kde bych neprojel, delší cesty si studuji na mapách. Jen si musím do zatáček trochu víc najet. Polní cesty neriskuji, jednou jsem po dešti skoro uvízl na louce, a už to neudělám. Preferuji pevné povrchy,“ říká majitel veteránů.



Na zájem si nemůže stěžovat. Ojedinělé škodovky nabízející uvnitř luxusní salonky s miniledničkou, osvětleným barem, mahagonem na podlaze či zatmavenými okny přitahují pozornost na svatbách, různých oslavách, rozlučkách se svobodou či narozeninách. Od pasažérů odděluje řidiče elektricky stahovatelné okénko.

Ceny začínají na 1700 korunách s tím, že akce musí mít určitou úroveň. „Odvozy z diskoték odmítám, podnapilé lidi nevozím. Jsem rád, když se lidi během jízdy baví, mohou popít sekt a je důležité, aby odcházeli spokojeni a s dobrým pocitem,“ popisuje rodilý Ústečák, který vystudoval dnes již bývalé železničářské učiliště ISŠ-COP na Stříbrníkách.

Lokalitu, kam až je s českou limuzínou ochoten jet, si prý většinou nevybírá. „Jednou jsem byl dokonce přímo u propasti Macocha v Moravském krasu. Ne že bych to chtěl hned absolvovat znovu, ale někdy bych se tam zase rád podíval. Samozřejmě náklady na takovou dálku jsou jiné, než když jedu po městě a okolí. Rozhodlo spíš to, že ti kluci byli milovníci škodovek.“

A kolik takový kolos spotřebuje benzínu? Když dochází, tak koupím, říká Jaroslav Valenta s úsměvem. Odhaduje ale, že škodovky si řeknou zhruba o 8 či 9 litrů na sto kilometrů, což není moc i s ohledem na to, že oproti původnímu stavu jsou těžší o 400 až 500 kilogramů. Do bílé 105 L i červené 1000 MBL se vejdou lidé o hmotnosti 400 kilogramů, což je zhruba 5 pasažérů. Auta uhánějí maximálně stokilometrovou rychlostí.



Veterány, které vlastní, jsou prý pro něj takový důchodový pilíř. Na penzi se ve 43 letech příliš spoléhat nechce a ceny veteránů každoročně rostou. I proto, že si je pečlivě hýčká.

„Určitě bych auto v případě nějaké poruchy nenechal nikde stát. To bych ho radši odnesl na zádech. Odtah je skoro nemožný, jen na podvalníku. Od limuzín neodcházím ani na svatbách, vždyť jen červený lak mě vyšel na sto tisíc korun.“

A plány do budoucna? „Kdo má rodinný dům, nemá nikdy hotovo. Jednou se věnuji zedničině, pak se vrhnu na truhlařinu a když jí mám dost, kutím zase u aut. Dělám hlavně to, co mě baví,“ dodává Jaroslav Valenta.