Koňský chomout nebo dámské přirození? Značka Edsel v Americe žila jen tři roky

Americký automobilový koncern Ford doplatil při snaze o uvedení nové značky na protesty feministek i nekvalitu výsledných produktů. Ve druhé polovině padesátých let se americký automobilový gigant Ford přemýšlel, jak posílit svoji pozici v oblasti vozů určených pro střední třídu obyvatelstva. V té době nabízel luxusní a velmi drahé modely s logem Lincoln, dále jen o něco levnější auta Mercury a pak už je "lidové" Fordy.

A tak se v hlavě ambiciózního manažera Jacka Reitha zrodil nápad, že vytvoří zbrusu nový brend. Tím se stala značka Edsel. Jméno upomínalo na syna Henryho Forda. Edsel zemřel v nedožitých padesáti letech na rakovinu.

Na dva exempláře Edselů, které jsou vystavené ve dvou tuzemských specializovaných muzeích, se podívejte do naší komentované fotogalerie.

V září roku 1957, tedy právě před 65 lety, sjely z výrobní linky první exempláře Edselů. Uprostřed přídě měly svisle orientovanou masku chladiče. Podle některých historiků mělo jít o stylizovaný koňský chomout - tedy jakousi poctu prvním americkým osadníkům, zlé jazyky jí ovšem pojmenovávali v podobném duchu, jako to mnozí dělají při spatření loga značky Renault. 

Stejný názor na to mělo americké feministické hnutí, které ihned vyzvalo motoristickou veřejnost k bojkotování Edselů.

Třináctý den následujícího měsíce se přesto na celoplošných televizních stanicích odvysílala velkolepá show, ve které mimo jiné vystupovali také Frank Sinatra a Bring Crosby. Záměrem samozřejmě bylo přilákat pozornost diváků k nové značce a jejím produktům.

Ford rozhodně netroškařil. Edsel se hned v počátku nabízel v celkem patnácti verzích. Jednalo se o čtyři modely s klasickými karosériemi - Citation, Corsair, Pacer a Ranger a tři typy kombíků. Těmi byly Bermuda, Villager a Roundup.

Citation a Corsair vycházely z techniky původně vyvinuté pro vozy značky Mercury, v útrobách Rangeru a Paceru, stejně jako všech zmiňovaných typů s karosérií kombi, se pak skrývaly podvozky Fordu Thunderbird.

V motorovém prostoru byly namontovány zážehové osmiválce. Buď se jednalo o agregát se zdvihovým objemem válců 5,9 litru a výkonem 303 koňských sil, nebo o motor kubatury 7,7 litru. Ten byl schopen vyprodukovat dokonce 375 koní.

Na výbavě se nicméně nešetřilo. Už od počátku byly Edsely vybaveny posilačem řízení, klimatizací a elektricky ovládanou automatickou třístupňovou převodovkou, jejíž režimy se volily stiskem příslušných tlačítek na středu volantu. Autorádio umělo automaticky ladit stanice a pět oblíbených bylo možno volit jednoduše stiskem knoflíku. Anténa se vysouvala pomocí elektromotorku, ve vnějších zpětných zrcátkách se nacházel teploměr. Pro tehdejší dobu bylo neobvyklé také osvětlení zavazadlového prostoru, motorové části i odkládací schránky před spolujezdcem. Místo navigace byl na palubě kompas.

Edsely ovšem u zákazníků neměly úspěch. Část jich odradila výše popisovaná maska chladiče, další pak mizerná kvalita. Moc nepomohly ani recenze tehdejších odborných motoristických novinářů. I když prý každý ze 75 "novinářských" aut prodělal důkladnou repasi, která přišla na ohromujících 10 000 dolarů za každý kus (i ten nejdražší Edsel se prodával za polovinu této sumy), žurnalisté většinou napsali, že karosérie se nadmíru otřásá a v zatáčkách auto poskakuje a výrazně se naklání...Ani výbava je nijak zvlášť nezaujala.

Prodejní plány tedy poměrně logicky nebyly ani zdaleka naplněny. Ford zamýšlel prodávat každý rok 200 000 exemplářů, ale v roce 1958 jich cestu k zákazníkům nalezlo jen 63 tisíc. O rok později už jen necelých 45 tisíc. A tak není divu, že se vedení Fordu rozhodlo v roce 1960 kratičkou éru Edselu ukončit.

V tuzemských muzeích specializovaných na americká auta, jsou v současné době vystavené dva exempláře Edselů. Ranger je k vidění v úvodu expozice Muzea v Nové Bystřici na jihu Čech, kombi Villager pak v Lužné u Rakovníka.