Zalogowanie
Imię użytkownika / e-mail
Hasło
Registracja
Napisz recenzję na mój samochód  +Vložit inzerát

Indové ukázali auto, které se podezřele podobá Jeepu z 40. let. A náhoda to není

Nasz temat
Dominik Valášek | 05.03.2018
dalších 9 fotek
Mahindra Roxor. | foto: Mahindra
Že některé automobilky často kopírují soudobou automobilovou produkci z Japonska, Evropy či USA, na to už jsme si tak nějak zvykli. V případě indické novinky Mahindra Roxor se ovšem jedná o něco trochu jiného. Předmětem kopírování je zde původní Jeep ze čtyřicátých let.
Jeepy řady CJ (Civilian Jeep), byly ve své podstatě pouze zlepšovanou civilní verzí legendárního vojenského Willysu. A zajímavostí je, že pokud se podíváte na úplně novou Mahindru Roxor, uvidíte na první pohled takřka totožné auto. A rozhodně se nejedná jen o zdání. Roxor je civilním Jeepům s koncepcí ze čtyřicátých let podobný nejen navenek, ale i spoustou technických řešení a dokonce některými zaměnitelnými díly.

Na druhou stranu je třeba poznamenat, že Mahindra vyráběla Jeep CJ-3B pod licencí coby svůj model CJ už před mnoha a mnoha lety, takže má indická automobilka „kopírování“ americké předlohy posvěcené již z minulosti. Dalším neopomenutelným faktem také je, že se v případě Roxoru nejedná o klasické auto na silnici, nýbrž o pracovní a volnočasový terénní stroj, známý pod zkratkou UTV (Utility Vehicle).

Teď ovšem ke zmiňovaným podobnostem. Vedle toho, že je Roxor vzhledově prakticky totožný s typem CJ-7, má také prakticky stejnou velikost a to včetně velikosti ráfků. Odlišné jsou až pneumatiky, což je logicky dáno časovým odstupem. Nahlédnutí do spodní části karoserie odhaluje stejný způsob uchycení blatníků, ale i některé další totožné detaily.

Z hlediska konstrukce podvozku jsou oba vozy vybaveny stejnou koncepcí dvou tuhých náprav, zavěšených na listových perech. Ty jsou – stejně jako u Jeepu CJ-3B – na jedné straně uchycené přímo do žebřinového rámu, na straně druhé potom na ocelová oka. Právě mnoho dílů podvozku je mezi Mahindrou a starým Jeepem zaměnitelných přímo kus za kus. Velmi podobné jsou i náboje kol se zakulacenými prachovkami na koncích a stejně řešené jsou samotné nápravy, ačkoliv zde se decentně liší vnitřní části diferenciálu a stálé převody. Řízení a kotoučové brzdy jsou pro změnu řešeny jako u pozdějšího modelu CJ-7.

Co se motoru týče, tady si Mahindra vystačila s vlastními zdroji. Dieselový přímovstřikový čtyřválec o objemu 2,5 litru označený jako M2DICR nemá s Jeepem společného zhola nic, ačkoliv našla by se tu podobná čísla výkonu. Stejných 62 koní (46 kW) jako Mahindra, měl totiž na začátku šedesátých let Jeep CJ-5 s málo vídaným dieselem Perkins o objemu 3,1 litru.

Převodovka je pětistupňová manuální jako u CJ-7, ačkoliv nejedná se o americkou skříň BorgWarner T-5, ale o převodovku zkonstruovanou v Indii.

Zajímavější je ovšem rozvodovka. Roxor používá vylepšenou konstrukci rozvodovky Dana/Spicer Model 18, pocházející z roku 1940. Jedná se o stejnou rozvodovku jako na Jeepu a její zajímavostí je výstup na takzvaný „Power Takeoff“ (PTO). Z rozvodovky tedy může vést hřídel k převodovce umístěné na zadním nárazníku a od ní lze pohánět nejrůznější příslušenství. Staré Jeepy tak uměly skrz řemenici roztáčet třeba cirkulárku, pásový transportér nebo čerpadlo.

Jak uvádí milovník Jeepu David Tracy ve svém článku pro server Jalopnik, Mahindra Roxor je aktuálně „nejautentičtější Jeep, jaký lze pořídit“. A jakkoliv zní tato fráze o indickém pracovním autě jakkoliv zvláštně, je v tomto případě velmi pravdivá.

Ocena artykułu
Oceniano: 0x
Ještě jste nehodnotil/a
Tagy
Dyskusja
do artykułu nie ma żadynch dyskusji
dodać wystąpienie do danej dyskusji
Nejčtenější články předchozích 7 dnů