Pod jednou z nejstarších památek na Slovensku se nachází unikátní místo

/AUTEM ZA POZNÁNÍM/ Zámek nad lázeňským městem láká návštěvníky na krásné komnaty, zajímavé exponáty, hrobku, jeskyni a okouzlující park. Oblíbený cíl českých turistů se nachází na Slovensku jen pár kilometrů od hranic. To byl také jeden z důvodů, proč ve 40. letech 20. století bojnický zámek koupila společnost Baťa.  Bojnice se nacházejí s těsném sousedství Prievidzy asi 70 kilometrů od Žiliny a podobně daleko je to také k Trenčínu. Cesta autem z Prahy sem trvá asi pět hodin, délka trasy představuje zhruba 400 kilometrů. Portál Mapy.cz nabízí trasu dlouhou 395 kilometrů. Vede přes Brno, Uherské Hradiště a Trenčín.



Bojnický zámek patří k nejstarším a nejvýznamnějším památkám na Slovensku. Historie panství má výraznou českou stopu, kdy ho vlastnila významná firma Baťa. Společnosti ho včetně dalších částí panství sebrali a už nikdy nevrátili zpět.

V listopadu je památka otevřená od středy do neděle od 10 do 15 hodin. Dospělá osoba zaplatí za prohlídku 15 eur, tedy v přepočtu asi 375 Kč. Důchodci a junioři pak 10 eur (250 Kč). Dětská vstupenka pak podle věku přijde na 0 až 7 eur (175 Kč).

První písemná zmínka o pravděpodobné existenci hradu v Bojnicích je z roku 1113. Koncem 13. století se Bojnic zmocnil uherský velmož Matúš Čák Trenčianský, a to včetně hradu, který mu patřil až do roku 1321. V druhé polovině 19. století se poslední šlechtický majitel současné památky - hrabě Ján Pálfi - rozhodl hrad přestavět na romantický zámek. Jako vzor použil francouzské gotické stavby v údolí řeky Loiry, papežský palác v Avignonu, gotické tyrolské hrady i ranou renesanční italskou architekturu.

Hrabě Ján Pálfi zemřel roku 1908 jako starý mládenec. Protože neměl přímé dědice, brzy po jeho smrti vypukly spory mezi příbuznými o dědictví. V roce 1939 zámek a pozemky k němu patřící koupila firma Baťa. Vlastnila ho až do roku 1945, než jí byl stejně jako i další majetek v bojnickém panství na základě Benešových dekretů znárodněn.

Jak to vypadá na bojnickém zámku:

V roce 1950 zámek vyhořel. Stát památku tehdy opravil a zároveň rozhodl, že zde bude zřízeno muzeum, jakožto součást Slovenského národního muzea. Ostatně tak, jak si i přál hrabě Ján Pálfi.

Interiér hradu je připomínkou toho, jak v minulosti žila šlechta. Za jednu z největších atrakcí lze označit hraběcí byt, vedle něhož se nachází reprezentativní Zlatý sál. Dále pak je k vidění atraktivní takzvaný Huňadyho sál s unikátním barokním lustrem. Za zmínku určitě stojí i zámecká kaple s originálem známého Bojnického oltáře.

Obvykle až v závěru prohlídky zámku návštěvníci zamíří do rodinné hrobky, ve které naposledy spočinul i hrabě Ján Pálfi. Jeho ostatky jsou uloženy v masivním sarkofágu z červeného mramoru.

Pod zámkem, a to 26 metrů pod úrovní čtvrtého nádvoří, je návštěvníkům přístupná jeskyně o průměru 22 metrů a výškou šest metrů. Je výsledkem toho, že do podzemí tvořeného travertinem (hornina podobná vápenci – pozn.red.) vtékala voda a vytvořila kruhovou jeskyni s výzdobou na stěnách.



Kolem Bojnického zámku je vysázen krajinářský park, ve kterém se nachází několik vzácných a zajímavých stromů. Asi nejznámější je Lípa Krále Matěje. Web bojnického zámku uvádí, že lípu podle pověsti zasadil na začátku 13. století Matúš Čák Trenčianský. Lípa vyrostla v překrásný majestátní strom. V době svého vrcholu měla její koruna průměr přibližně 36 metrů, hlavní větve sahaly do výšky 28 metrů a obvod kmene byl 12 metrů. Traduje se, že pod ní pořádal velké hostiny a shromáždění uherský a chorvatský král Matyáš Korvín (1458 – 1490).