Proč (ne)dodržujeme pravidla?

Nový silniční zákon otevřel celospolečenskou diskusi o tom, kdo a proč by měl dodržovat zákony. Určitě jste o tom s kolegy či přáteli také hovořili. Jaký je tedy váš postoj? Myslíte si, že zákony jsou zbytečné, protože se stejně nedodržují? Nebo jste naopak přesvědčeni, že jedině zákony nás drží před pádem do propasti chaosu a anarchie? Domníváte se, že má platit "padni komu padni"? Nebo je vhodné zohlednit situace, kdy pravidlo nemá smysl? Tak, jako tomu je například při překročení rychlosti na místech, kde je "zbytečně" snížena?

Zákony pro mě neplatí!
Je několik typických skupin lidí, kteří zákon ignorují. Nejnebezpečnější jsou jednoznačně psychopati (sociopati). Jsou to vlastně lidé bez zábran, bez morálky a bez schopnosti vcítit se do druhého. Mnoho zákonů v podstatě chrání společnost právě před těmito lidmi.
Psychopati dodržují zákony jen pod přímou a okamžitou hrozbou trestu. Na silnicích jsou to ti nejhorší a nejbezohlednější řidiči. Především pro obranu před touto skupinou je nutné mít na silnicích dobře vybavené, pohotové a sebevědomé policisty, kteří je budou nekompromisně stíhat.
Pro druhou skupinu nedodržující pravidla je charakteristický výrok: Všichni jsme si rovni, jen někteří jsme si rovnější. Takoví lidé porušují nebo obcházejí zákon z pocitu výjimečnosti svého společenského statusu. Křiklavým příkladem jsou vysocí státní úředníci porušující zákony, jež sami připravili.

TIP: Měsíc poté: na silnicích je bezpečněji

Jenom já
Podobný postoj k zákonům mohou mít i mediálně známé osobnosti nebo bohatí podnikatelé. Jejich ego natolik propadne pocitu výjimečnosti, že pro ně "lidské" zákony neplatí, oni totiž stojí na rovňi bohů. Typickým projevem je stání vozidel na zakázaných místech. A tak limuzíny parkují na pěších zónách a velké terénní vozy na místech pro invalidy.
Nutno podotknout, že se těmto lidem často daří zákon obcházet pololegálně. Sportovně vypadající čtyřicátník v drahém oblečení zvesela hupsne do terénního mercedesu s černými skly a s označením invalidy. To si pak kladete otázku, jakou chorobou omezující hybnost to asi trpí.
Třetí zajímavou skupinou jsou lidé porušující zákony úmyslně jako projev obrany své osobní svobody. Porušením zákona rebelují proti společnosti a proti vládnoucí garnituře. Velmi často jsou taková porušování zákona ozdravná pro společnost jako celek. Upozorňují totiž na rostoucí moc establishmentu nebo na konkrétní nesmyslné znění zákonů. Je pravdou, že pro tyto lidi většinou není problém dodržování silničních pravidel, ale spíš se bouří proti formálním požadavkům. Na policejní hlídku pak například bojovně útočí slovy: "A teď mi logicky vysvětlete, proč u sebe musím mít všechny ty doklady a potvrzení?"

Proč porušuje zákon většina
Většina lidí se však nenachází ve výše uvedených skupinách, a přesto občas zákon poruší. Už Sigmund Freud upozorňoval, že lidé nejsou zdaleka tak morální, jak si myslí. To se může projevit například tak, že v rozhovorech s přáteli budete horlivými zastánci dodržování pravidel, ovšem když pak jedete po rovném úseku silnice, nikde nikdo, pedál plynu se blíží k podlaze...
Jde vlastně o vliv situace a možností vozu. Nikoho neohrožujete, ale zákon porušujete. Na tom je vidět, že není úplně jednoduché dodržovat pravidla, i když je chceme. Co pomáhá neporušovat zákony a nepodléhat vlivu situace nebo primárním pudům, jako je například právo silnějšího? Kromě naší osobní morálky je to dobrý zákon. Tedy zákon, který je jednoduchý, má jasnou a srozumitelnou logiku, je spravedlivý a měří všem stejně. Zákon s jasným přínosem pro společnost například v podobě snížení počtu nehod. Zákon dobře vymahatelný a občany přijímaný.
Kéž bychom měli jen takové zákony.